Kdy začít učit dítě chodit na nočník? V půl roce? Roce? Dvou letech? Něco jiného říkají moudré knihy, něco jiného zkušenost našich rodičů a co teprve „bez plenková komunikační metoda“. Asi se shodneme na tom, že dítě dáváme na nočník, až když je na tuto situaci připraveno. Každé dítě je jiné a tento čas může být velice individuální. V tomto článku různým přístupů nebudeme dělat soudce, ale podíváme se na to, co dělat, když dítě nočník odmítá. Platí, že když má všechno dobře fungovat, dítěti se nočník musí líbit. Musí mu být sympatický a nesmí z něj mít od počátku strach. Pokud je dítě větší, můžete vybrat první nočník společně. Buďte připraveni i na variantu, že ten první nemusí být ten pravý a že budete muset nočníků zkusit třeba více. S ohledem na úsporu při spotřebě plenek, času a práce je to stále dobrá investice.
Šestinedělí je období šesti týdnů po porodu, ve kterém se organismus ženy, zejména její porodní cesty vracejí do původního stavu jako před těhotenstvím. Podle toho jak byl na těhotenství, porod a šestinedělí organismus správně připravený, bude nyní žena zvládat či překonávat toto období. Tělesným cvičením zlepšíme krevní oběh celého těla a zesílením svalové práce působíme příznivě na zavinonání dělohy. Účelným cvičením a uvolňováním pánevního dna a posilováním stěny břišní se nejlépe břišní lis vrátí ke své správné funkci a dřívějšímu tvaru. Tělesným cvičením povzbudíme krevní oběh, abychom zabránily zánětům žil. Během těhotenství žilní stěny značně ochabují, žíly se rozšiřují, vznikají městky. Když krev v rozšířených žilách pomalu proudí, snadno se sráží. Tvoří se krevní sraženiny, které mohou vést právě k zánětům žil i dalším možným závažným komplikacím (trombózám a embóliím). Tělesným cvičením se také vrátí ženě správné držení těla.
Ať už vás při pozitivním výsledku těhotenského testu zachvátí radost nebo panika, vězte, že velké změny nebudou čekat pouze vás. Pokud máte doma mladší dítě, do této chvíle jedináčka, bude potřeba trocha diplomacie a na příchod miminka ho s předstihem připravit. Ne vždy totiž může dítě sdílet vaše nadšení nebo radost. Dosud bylo vše zaostřeno na malého jedináčka, který měl vaši plnou pozornost, péči i čas.
Maminku nehodnoťte a přijímejte ji takovou, jaká je. Proč by měla být podle Vašich představ? Má vlastní pohled na svět a na tom není nic špatného. Je to jedinečná dáma, která Vás miluje. Nezapomeňte jí opakovat, za co ji obdivujete.
Asi každý z nás má něco, co mu nahání strach, způsobuje husí kůži nebo třeba jen nepříjemný pocit. Pro někoho to jsou pavouci, pro jiného myši, stísněné prostory, výšky nebo tma. Právě ta je u dětí velmi častým strachem, někdy obavou, jindy přechází ve fobii. Trápí ty nejmenší i děti starší (často kolem desátého roku) a není vzácností, že si dítě strach ze tmy přenáší do dospělosti v podobě tzv. „achluofobie“.
Pamatujete na tu reklamu „Vodní kámen, to je prevít, ten vám rozbil pračku“? Ačkoli jsme dnes obklopeni špičkovou elektronikou s vlastní inteligencí, některé fyzikální zákony platí i pro ni. Pořád. Takže údržba je na místě. A není pravda, že na vše potřebujete technika. Tady je pár tipů…
Opustíme-li „bezpečí“ domova, číhá venku hned několik nástrah. První pozornost bychom měli věnovat kočárku. Bohužel se stále setkáváme s varováními ČOI nebo výsledky testů, které upozorňují na nestabilitu kočárků, potíže s jejich brzdami nebo uvolněnými částmi. Pokud je dítě větší nebo mobilnější, pak ho v kočárku poutáme a dbáme na to, aby se s kočárem nepřevrhlo. Rizikový může být vstup s kočárkem do vozovky a to, i když jsme na přechodu. Přijíždějící řidič nás sice zaregistruje, ale ne vždy vidí kočárek před námi. Následky mohou být fatální.
Pozorujeme-li dítě při hře, žasneme nad jeho nekončící fantazií. Vytváří příběhy, realita se prolíná se světem fantazie a představ, hovoří se svými imaginárními kamarády. Je to fascinující svět. Problém ale nastává, když se bohatá dětská představivost začne prolínat s naší realitou a dítě začíná mluvit „nepravdu“. Nepravda ještě nemusí znamenat lež, nemusí být záměrná a dítě si do vyprávění připlete kus knížky, rozhovoru nebo něco, co ho zaujalo. Co ale dělat, když zjistíme, že se nepravda mění v lež a dítě zkouší naše hranice?
Jak mít hydratované a hebké ruce za pár kaček.Ruce, to jsou nejvíce namáhané části našich těl. V zimě vystavované mrazu, v létě žáru slunce. Dobře jim nedělá ani neustálé střídání zamoření bakteriemi z madel v dopravních prostředcích, a pak horkou vodou s mýdlem ničící i ty prospěšné bakterie. Suché dlaně pálí, hřbety zápěstí šupinatí, praskají. Co s tím?
Doma je doma aneb prevence nade vše.
Právě dnes začíná náš nový seriál věnovaný první pomoci. Nikdo z nás si nepřeje být v situaci, kdy by musel první pomoc použít a každý z nás si asi přeje umět si poradit. Nebylo by ale lepší, kdy by se úrazy dětí neděly? Náhody prý neexistují! Nebo ano? Zkusme se dnes zaměřit na prevenci. Projděme si byt, snižme se na úroveň, ze které ho pozoruje dítě. Těch „lákadel“ a potencionálních nebezpečí bude určitě více než dost.
Muffiny jsou obzvláště povedené a díky líbivé formě vám pomohou dostat do dětí i nějakou tu zeleninku. Pečeme v troubě vyhřáté na 180°C přibližně 30 minut.
Tyto ovesné sušenky jsou nejjednodušší na světě. Není v nich žádný přidaný cukr a základem pro ně jsou v podstatě jen dvě ingredience a zbytek se dá obměňovat podle chuti a nebo spíše podle toho, co je doma k dispozici. Vše za 30min, celkem 12 porcí.
Tento recept je tak triviální a jednoduchý, že jsem jej vůbec neměla v úmyslu vkládat sem na blog. Ale měl u vás takový úspěch a tolik si o něj píšete, že jsem i přes ne moc povedenou fotku musela. Tak snad mi kvalitu aranžmá odpustíte, až ho ochutnáte. Jak název napovídá, hermelín v něm samozřejmě není, ale chuťově to snad ani nepoznáte. PS: Pro maminky na dietě ideální 
Známe to všichni, ale není na škodu si to znovu zopakovat:
